Přinášíme vám fotoreportáž z naší cesty do Nepálu, kde jsme chtěli nakoupit nové zboží pro náš obchůdek a udělat kratší trek v himálajské oblasti Langtang. Nakonec ale bylo vše úplně jinak. Fotografie, které uvidíte, jsou skoro to jediné, co jsme vám z naší původně obchodní cesty mohli přivézt...
Krátce po příletu na letiště Tribhuvan v Káthmándú. 25. duben 2015, čas cca 11:00
Hlavní budova letiště. Tady jsme se setkali s naším přítelem Yadavem a jeli se ubytovat do hotelu.
Cesta taxíkem do hotelu ve čtvrti Thamel.
Konečně v hotelu. Společné foto s naším nepálským obchodním kamarádem. Zleva: Jana, Yadav, Karel.
Jako jeden z darů jsme Yadavovi přivezli velký bochník chleba a sklenici sádla. Když byl před rokem u nás na návštěvě, moc mu chutnalo. V kritických dnech, které následovaly, jsme ale dárek pro Yadava všichni společně snědli :-) Fotografie byla pořízena několik minut před prvním velkým otřesem.
Právě jsme si připili na šťastný přílet a setkání, když se celý náš pokoj (byli jsme ve 4. patře) začal silně třást a pomalu kývat. Z venku jsme uslyšeli zděšené výkřiky. Za pár sekund vše utichlo. Čas: 11:56.
Pohled z okna našeho hotelu těsně po otřesu. Lidé vybíhají z budov a zjišťují, co se stalo. Na první pohled nejsou nikde vidět žádná poškození. Rozhodli jsme se také raději rychle opustit hotel.
První viditelné následky zemětřesení - prasklina na chodbě hotelu.
Procházíme nejbližší okolí hotelu - občas jsou tu hromady popadaných cihel a popraskané zdi a chodníky.
Skupina lidí se shromáždila na plácku u staré Ašókovy stúpy, tady je to o něco bezpečnější. Stále přicházejí nové otřesy, i když už nejsou tak silné. Přichází k nám první děsivé zprávy o katastrofě na hlavním náměstí.
Setkali jsme se zde s Yadavovou rodinou - manželkou Resu a dcerkou Reyou.
Po několika hodinách čekání jsme se rozhodli podívat do centra města. Zatím jsme cestou neviděli nic příliš dramatického - na ulicích občas pár cihel a praskliny v domech. Lidé jsou klidní.
V ulicích a na náměstích jsou spousty lidí, většinou vyčkávají, co přijde dál.
V obchodech a na tržištích se už skoro neprodává. Zboží je ale ještě vystavené.
Pomalu se blížíme k hlavnímu náměstí Durbar Square. Chcete-li, pojďte se podívat s námi...
Video s celkovým pohledem na zničené náměstí Durbar Square, zachycující zdejší atmosféru pár hodin po první vlně zemětřesení najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=EDBTyE6k0Ls
Protože otřesy stále pokračovaly a bydlení v našem hotelu mohlo být riskantní, domluvili jsme se s Yadavem, že se přestěhujeme do jeho obchůdku s textilem.
Praskliny měl ovšem i dům s jeho obchodem...
V Káthmándú se zřítilo poměrně malé množství domů, ale nesmírně mnoho jich má praskliny a narušenou statiku. Je nebezpečné v nich teď bydlet.
V místnosti, kde skladuje zboží, jsme si udělali noclehárnu :-)
Druhý den byly jindy rušné ulice v naší čtvrti k nepoznání změněné. Všechny obchody měly stažené rolety, lidé téměř žádní.
Jeden z mála otevřených obchodů s potravinami krátce po dalším větším otřesu. Majitelé byli velmi akční, rychle uklidili ten největší nepořádek a prodávali dál. Chodili jsme sem nakupovat hlavně vodu a sušenky.
Jeden z domů, které zemětřesení vyvrátilo ze základů. Naštěstí se měl o co opřít.
Obchodník nemohl svůj poškozený krámek zabezpečit roletou, tak jen narychlo natáhl plachty. Část zboží ležela na ulici celé dny, přesto je nikdo neukradl...
První a zdaleka ne poslední pohřeb, který jsme během našeho pobytu viděli...
Obyvatelé mnoha domů opustili město a odešli na venkov, nebo si zřídili nouzové tábory na všech volných prostranstvích, zahradách, svatyních a parcích. Dokud nezačalo období dešťů, mohlo to být docela příjemné...
Navštívili jsme také vyhlášenou svatyni Svajambunath.
Svatyně se také nazývá Monkey Temple - Opičí chrám
Pohřební hranice hoří dlouho do noci po celém Káthmándú.
Celé město je bez elektřiny a internetu. Nepálci jsou na to zvyklí, improvizují a postupně napravují škody. Po třech dnech se Káthmándú znovu rozsvítí.
Zřítilo se mnoho starých domů, které byly už před zemětřesením ve velmi špatném stavu.
Nakupovat zboží se nedalo, jít na trek už vůbec ne. Z horských oblastí přicházely katastrofické zprávy o zničených vesnicích. V některých horských vesnicích Langtangu, kam jsme chtěli původně jet, prý zemřelo po sesuvech kamení až 75% lidí. Kdybychom přiletěli do Nepálu o týden dřív, byli bychom právě někde tam...
Vydali jsme se na letiště, abychom zjistili, jestli je nějaká možnost na přebookování letenek. Dostalo se nám odpovědi: "Buďte rádi, že máte vůbec nějaké letenky. Všechny lety jsou úplně obsazené."
Letiště bylo obležené lidmi, kteří se chtěli dostat pryč. Emoce byly napjaté, zažili jsme zde také rvačku mezi několika Indy.
V parčíku přímo před letištěm vyrostl stanový tábor.
Naštěstí se nám po mnoha marných pokusech konečně podařilo navázat kontakt s naší ambasádou v Dillí. Tak jsme se dozvěděli o českém záchranném speciálu, který má zanedlouho přiletět.
V naší čtvrti bylo stále dost balené vody na pití a tekla i z vodovodu. Jinde vodu rozvážejí cisternami. Kalamitní situace pro Nepálce nejsou ničím zvláštním.
Pohřební hranice ve starém chrámovém komplexu Pashupatinath.
Pohled na Šivův chrám v Pashupatinathu. Právě zde probíhá večerní ceremonie za mrtvé. Cítili jsme veliký klid i sílu tohoto místa a obřadu.
Vstupní brána před letištním areálem.
První pokus českého záchranářského letadla o přistání nebyl úspěšný - nedostalo povolení a muselo odletět do Dillí. Další den jsme se konečně dočkali. Letadlo přistává v Káthmándú, registrujeme se před odletem spolu s ostatními Čechy, Slováky a řadou dalších turistů z Evropy.
Na poslední chvíli jsme se dozvěděli, že jediná přistávací a vzletová plocha letiště byla zemětřesením poškozena a lety budou silně omezené. Snad se odsud ještě dostaneme...
Máme i pár zraněných, ale všichni jsou veselí a v pohodě.
Český záchranářský tým.
Před odletem.
Mezipřistání v Abu Dhabí.
Doma.
Vrátili jsme se živí a zdraví, s poněkud extrémní a tvrdou životní zkušeností. Prožili jsme ničivé zemětřesení, přesto nejmírnějším možným způsobem - naše čtvrť Thamel přežila jen s relativně menšími škodami. Jsme velmi vděční, když teď pod nohama cítíme zem, která se nechvěje a nemusíme napjatě očekávat, kdy přijde další otřes...
Rádi bychom poděkovali paní Chmelíčkové a Gregorové a panu Chmelíčkovi z velvyslanectví v Díllí za vysoce profesionální přístup, komunikaci a klid, který z nich vyzařoval. Děkujeme, že nám bylo umožněno vrátit se českým speciálem, který přivezl humanitární pomoc a záchranný tým do Nepálu, zpět domů. Ano, máme štěstí, my jsme se měli kam vrátit. Mnoho Nepálců tuto možnost nemá.
Naštěstí jsme mohli pomocí mobilů i přes občasné výpadky poměrně dobře komunikovat a získávat informace. Děkujeme všem našim blízkým a přátelům za vaši podporu, pomoc a starost.
Uvažovali jsme, jak nejlépe pomoci Nepálu a jeho obyvatelům. Ještě v Káthmándú jsme slyšeli hodně nepříznivé informace o způsobech, jakými se zde nakládá s veškerou pomocí – místní úřady jsou nedotknutelné a zřejmě silně zkorumpované. Peníze tečou do úplně jiných kapes, než kam by měly. Proto jsme usoudili, že nejlépe Nepálu pomůžeme, když budeme pokračovat v dovozu a prodeji nepálských výrobků, tak jako dosud.
Jana, Karel, Tomáš, 2015
Tibet v Brně
