Vodní zvon

Vodní zvon, v naší republice známější pod názvem "Vodnářský zvon", vychází ze starých vzorů, které se původně používaly v Číně. Známé jsou nástroje pocházející z období dynastie Ming (1368-1644 n.l.), i když jeho původ může být ještě starší. Tradičně bývaly zvony na dně ozdobeny reliéfem ryby. Nazývaly se „rybí“ nebo „šťastné“ mísy, podle reliéfu na dně nádoby a podle slovní shody ve výrazu ryba a blahobyt.

Je vyroben z bronzu, podobně jako naše klasické kostelní zvony. Také klasické kostelní zvony pocházejí z Číny, první přišly kolem roku 500 po Kristu do Malé Asie a Evropy. V Evropě pak byly do konce středověku překonstruovány a vyvinuty v nástroje nejvyšších zvukových kvalit a od té doby se už na nich mnoho nezměnilo.

Vodní zvony jsou založeny na trochu odlišném principu, kdy zvuk vzniká nikoliv úderem do zvonu, ale jeho třením. Podobný jev vzniká např. při objíždění okraje vinné sklenky prstem namočeným ve vodě. Bronz pak  přenáší velmi dobře zvukové vibrace do vody, na níž jsou jasně viditelné vlnky, obrazce, nebo dokonce malé fontánky a gejzíry.

Zvony se v minulosti nepoužívaly pro běžné provozování hudby, jejich účel byl spíš očistný a duchovní. Ve staré Číně zvony sloužily při praktikování nauky feng-šuej. Spojení síly zvuku s elementem vody skvěle slouží pro očistu a harmonizaci prostoru. Vibrace zvonu má podobný charakter jako u tibetských mis, ale je neskonale silnější.
Při poslechu tónů vodnářského zvonu můžeme pocítit velké zklidnění a celkové pozitivní naladění. Skvěle pomáhá pro nastolení meditativního stavu mysli a usnadnění transformačních procesů. Mnoho lidí také potvrzuje jeho silné léčebné působení. Je úžasné pozorovat, jak je voda zvukem zvonu přiváděna víc a více do pohybu a přitom vytváří překrásné vzory a struktury.